Obezita je z pohledu psychologa velmi zajímavé onemocnění. Obézní člověk se musí vypořádávat s mnoha obtížemi, které lidé, kteří obezitou netrpí nechápou, protože je neznají. Jídlo má v životě člověka důležitou funkci. Jde nejen o funkci alimentační, ale i společenskou, v jídelním chování hraje roli mnoho psychologických a sociálních faktorů. Vzhledem k podmínkám, které naše společnost má – dostatek potravy, nedostatek pohybu – a důsledkům, které z toho plynou, není s podivem, že se jídelnímu chování věnuje čím dál více pozornosti. Není to vždy jen hlad, který nás k jídlu nutí. Je mnoho psychických stavů, které se „řeší“ jídlem – u zdravých lidí únava, u psychicky křehčích různé rozlady, smutky, naštvání a jiné nepříjemné emoční stavy.

Motivace obézních k absolvování redukční léčby může být dosti různorodá. Zdroj motivace je buď vnější nebo vnitřní. Vnější motivy vyplývají z vnějšího požadavku či nátlaku („měl/a bych“) okolí, nejčastěji rodiny, lékaře, zaměstnavatele, ale i vlivem reklamy, společenské normy, ideálu krásy, který je prožíván jako nutnost zhubnout. Dalším stupněm motivace je vnitřní požadavek, kdy obézní člověk se bojí o své zdraví, prožívá nepohodlí spojené s obezitou nebo cítí nespokojenost s vlastním tělem. Uvědomuje si závažnost situace a rizika spojená s obezitou, potřebuje se sebou něco udělat („musím“). Jeho rozhodnutí však není stálé, ovlivňuje jej aktuální stav. Nejsilnější z hlediska motivace a vůle je vlastní vnitřní rozhodnutí („chci zhubnout, protože cítím, že je to pro mne dobré a správné“). Co se týká motivace z hlediska jejího obsahu, je primární motivací obézních pacientů k redukci tělesné hmotnosti budoucí či současné zdraví. Kromě stupně a obsahu motivace je také důležité, v jaké fázi obézní člověk za odborníkem přichází. Obezita je chronické onemocnění, které člověka trápí dlouhodobě, a tak i jeho motivace k hubnutí prochází určitým procesem.

Pacienti se do psychologické ambulance dostávají na doporučení z ambulance obezitologické, kde obezitolog či pacient zjistí, že není schopen změnit a dodržovat režim dle zadaných doporučení, a to i přesto, že by velmi chtěl. K tomu, aby člověk uskutečnil nějakou změnu ve svém chování (což hubnutí je), je nejen zapotřebí aby chtěl, ale také aby věřil, že změna je možná a že je schopen ji uskutečnit. Nejčastěji se v rámci obezitologické praxe věnujeme psychologickému poradenství, které je zaměřeno na změnu životního stylu související s redukcí váhy pacienta. Mezi obvyklé problémy, které s pacienty řešíme, je hledání motivace ke změně a také emoční jedení. Jídlo se totiž může stát podporou a prostředkem útěchy ve stresu, při smutku nebo krizi. Bereme v úvahu, že ke změně chování vedou i emoce a myšlenky, které pacienta ovlivňují.. Často se setkáváme s pacienty vyžadujícími dlouhodobou psychoterapeutickou péči, vzácností nebývá ani spolupráce s psychiatry. Nejčastěji jde o pacienty s depresí, dlouhodobá práce je nutná u pacientů s poruchou osobnosti.

Psycholog také provádí specifické psychologické vyšetření před bariatrickým zákrokem, které je jedním z povinných vyšetření, jež pacient musí před zákrokem absolvovat. Cílem vyšetření je zhodnotit, zda je pacient, z psychosociálního hlediska, dobře připraven podstoupit bariatrický zákrok a schopen dodržet přísný pooperační režim, který po operaci následuje.

V rámci studie SLAVIA bude psychologická podpora dostupná pro všechny pacienty.